Škola, kde na náročné věci nejste sami

Honzo, v čem se podle vás výuka na Doctrině nejvíce odlišuje od klasických škol?

Z mého pohledu je to jednoznačně způsob komunikace. Odpadá ten klasický model frontálního výkladu, kdy učitel pětačtyřicet minut mluví a studenti jen tiše poslouchají a opisují z tabule. Zde jsme mnohem častěji zapojováni do dialogu. Výuka je interaktivní a učitelé se nás snaží vtáhnout do tématu. Zajímají se o naše názory a vnímají nás.

Vnímáte to i v osobním přístupu mimo samotnou výuku?

Určitě. Atmosféra je tu taková, že se vůbec nebojím za jakýmkoliv profesorem jít, pokud mám s něčím problém nebo něčemu nerozumím. Učitelé nás nevnímají jen jako čísla v seznamu, ale skutečně poslouchají, co potřebujeme, a dělají maximum pro to, aby nám pomohli. Ten respekt je oboustranný.

„Škola, kde na náročné věci nejste sami.“

Jak vám to pomohlo?

Pro mě to byla jedna z nejdůležitějších věcí. Díky tomuto systému se už od nižších ročníků můžu postupně zbavovat předmětů, o kterých vím, že je v budoucnu nevyužiji. Naopak se mohu zaměřit a jít do hloubky v těch oborech, které budu potřebovat u přijímacích zkoušek na vysokou školu. Odpadá zbytečný stres.

Měl byste na závěr nějaký vzkaz pro deváťáky, kteří o Doctrině uvažují?

Ať se rozhodně nebojí a jdou do toho. Sám jsem si na začátku moc nevěřil, ale tohle prostředí vás neuvěřitelně podrží a posune vpřed. Pokud chcete mít zodpovědnost sami za sebe a růst, jste tu správně.